#škubánek

nascheanou

 

 

 

stojíš u okna

venku sněží

vločky se pomalu snášejí k zemi

zatímco tvoje dluhy strmě stoupají

 

~

 

stoupáme spolu životem

směr stáří

měla bych být spokojená

pokojná

aj ukojená

něco ale pořád

trochu chybí

 

~

 

tvá máma vypadá jak škubánek

je zabořená v křesle

sleduje své fousaté syny

/které v nepředvídatelných chvílích objímá/

 

cítím se nepatřičně

snažím se zapadnout tam

kde roky udělaly svý

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.