modré okno krutě září
do dáli nekonečnou tmou
a mojí duší mraky jdou
jako listy v kalendáři
sám jsem vinen těmi mraky
a přepadá mě z toho strach
i v srdci mém se skrývá vrah
v mém srdci však ve tvém taky
každý z oněch mraků utek
z houfu mých hříchů na tobě
jdou jako stránky po sobě
temné jak každý ten skutek
však díky tomu náhle vím
že trpíme na oplátku
okno září nocí k pátku
svou duši složím ke rtům tvým