O lustru, který chtěl být jako lampión

bixley

Navazuje na pohádku o koberci


V obývacím pokoji visel u stropu lustr. Večer lidem svítil a ve dne odpočíval. Díval se dolů na nábytek, na křesla, sedačku, koberec, knihovnu a televizi. Byli to všechno jeho dobří kamarádi. Rád si s nimi povídal, zejména s paní televizí, která byla velice moudrá.

Jednou se na něj paní televize zadívala a pravila: „Proč ty jsi vlastně celý bílý? Máš hezký kulatý tvar, ale ta tvoje barva je taková nevýrazná.“

„Myslíte?“ zastyděl se lustr, až celý zčervenal.

„Rozhodně bych se to pokusila vylepšit. Třeba takové lampióny, ty hrají všemi barvami.“

„Lampióny?“ podivil se lustr. „Ty neznám. Co to je?“

„Ukážu ti to,“ řekla televize a pustila na obrazovce lampiónový průvod. V průvodu šly děti a nesly velké papírové svítící koule, krásně barevné.

„To je nádhera!“ nadchl se lustr. „Taky bych chtěl být tak krásný!“

„Ale jak to uděláme?“ přemýšlela televize.

„Já myslím, že je to jednoduché,“ ozvala se náhle jedna z pastelek, která byla schovaná s ostatními pastelkami v krabici na knihovně. „My pastelky na tebe nakreslíme obrázky.“

„To by bylo úžasné!“ vykřikl lustr. „Ale jak se za mnou dostanete? Já nemůžu dolů.“

„Ale to je přece taky jednoduché,“ řekl koberec, „copak nevíte, že umím létat? Já tam pastelky zanesu.“

„To je nápad! Ještě že máme létající koberec,“ zaradovali se všichni.

A tak se koberec vznesl a letěl ke knihovně, pastelky na něj nastoupily a koberec s nimi vylétl k lustru. Pastelky vylezly na lustr a začaly malovat barevná kolečka, čtverečky, hvězdičky, květinky a zvířátka. Televize i ostatní kusy nábytku je s napětím sledovaly. Když byly pastelky hotové, zase nastoupily na koberec a snesly se s ním dolů.

„Už je to hotovo?“ ptal se lustr.

„Ano, teď jsi krásně barevný, máš na sobě hezké obrázky, moc se mi to líbí,“ pravilo jedno z křesel.

„Jé, chtěl bych vidět, jak vypadám.“

„Tak dobře,“ nabídl se koberec, „já zaletím do koupelny pro zrcadlo.“

A za chvíli opravdu zrcadlo přinesl a lehl si s ním pod lustr, aby se lustr na sebe mohl podívat.

„Teda, kamarádi, to je krása!“ Lustr se nemohl na sebe vynadívat. A nadšeně se rozsvítil. Všechny barvy a obrázky se hned rozzářily. I strop se zbarvil červeně, zeleně, modře a žlutě. Také nábytek byl nyní barevně ozářen.

„Hned je tady veseleji,“ libovala si béžová sedačka.

Paní televize byla spokojená a pustila jim pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Vždyť ti taky hráli všemi barvami!

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.