báseň (nejen) o batyskafu

atkij

 

 

 

krom jara cítím i kolínskou ve vzduchu

když ráno budí se nad hrnky s kafem

ze lžičky od medu slíznout jen předtuchu ...

 

… zamířils k ponoru svým batyskafem

 

přílivem pocitů zvednuté obočí

než prsty utopíš v mém pacifiku

 

ospalou touhu

tu jako vždy zotročíš

až sama váhání odevzdá mžiku

 

na místech blízko dna

v citlivé úžině

vedená úžasem

do hlasů roste


po jaru

kolínské

kafi

snad jedině …

cítím

že žiju

(... na rtech i v kostech)

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.