nemoc

nascheanou

zběsile troubíš před vilou tvé bývalé tchýně. sedíš za volantem a čekáš na svého nepřicházejícího syna. i ten k tobě chová rezervovaný vztah. ty tomu ale sám nerozumíš, jsi příliš posedlý svými vlastními zvyklostmi: povalující se oblečení, neorganizovaný chaos po obývacích místnostech, špinavé ponožky v koutě, nepřetržitý zvuk zpravodajství nebo vážné hudy z televize, nápadné pošeptávání.

ptáci se po tvém zatroubení rozletěli, muž procházející kolem tvého auta nadskočil. tvá bývalá tchýně v domě nehnula brvou: je to už starší dáma a špatně slyší. syn se nervózně obrátil v křesle a šel zavolat z balkónu, že už jde.

 

jedete mlčky autem. syn nic neříká, otec by rád řekl něco o své nové nemoci, nové diagnóze, kterou si s sebou nosí v diáři na průklepovém papíře. alzheimer. co to asi přesně znamená? zapomínání, povalující se oblečení, neorganizovaný chaos v obývacích místnostech, špinavé ponožky v koutě, nepřetržitý zvuk zpravodajství nebo vážné hudby z televize, nápadné pošeptávání a pak zase zapomínání, narušená krátkodobá i dlouhodobá paměť. jestlipak syn někdy kouřil trávu? říká si otec a přemýšlí, jestli canabis zmírňuje symptomy jeho nové nemoci, stejně tak, jako je tomu u parkinsonovy choroby.

« už jsi někdy kouřil trávu? »

syn se suše zasměje a nehodlá otci odpovídat. mlčení pokračuje.

 

syn by rád otci řekl o své nemoci, o své nové diagnóze, kterou si s sebou nosí v diáři na průklepovém papíře. poškozená sítnice. co to asi přesně znamená? už nikdy nebude vidět jako ostatní, jeho zrak se bude zhoršovat. už nikdy si nezakouří trávu, protože jakákoli inhalace kazí zrak. přemýšlí, ale ticho neprolomí ani jeden z nich. objeví se společně v chalupě s puštěným televizorem, denním zpravodajstvím, pohozenými ponožkami v koutě…

« víš, mám alzheimera », prolamuje ticho otec.

« víš, mám poškozenou sítnici », říká syn a jen vypravěč ví, jak příběh pokračuje dál.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.