Holka v naději

Movsar

Městské záhledy

Celetnou vzal červnový žár, a i když už je podvečer, erotické napětí nemizí. Chodec je vydán záhledům do výstřihů a k okrajům látek, střeží hranici mezi zakrytostí a nahotou, není to nepodobné filosofování, při němž se odkrývá pravda. Taková práce vyčerpá, zvlášť projde-li jeho trasou několik dívčích výprav. A tak chodec směřuje k domovu, kde nad tím vším hodlá space snít.


Kamarádům z potemnělé čtvrti

Je pět a monsignore Halík už připravuje kadidlo. Ale kolem jeho kostela proudí davy ženských jen tak nalehko. Chystají se překročit řeku a někde v křivolakých uličkách uhnat si mírnou opilost na později. Jak ještě dlouho Tomášovi a jeho kamarádům z potemnělé čtvrti potrvá pochopit, že život je jen tady na zemi a nejvíc ho je pod těsnými kraťásky těch nestyd.


Frivolnice a džentlmeni

Na sídlišti se holky nežinýrují, samoobsluhou se promenují v kraťasech toliko polovičních. Polonahými zadky kroutí u regálů a muži si přejí, aby jim něco upadlo a ony to pak, otočeny k nim zády, musely zvednout. Muži na sídlištích jsou džentlmeni a jejich ženy frivolnice. S láskou jezdívám každou neděli do rakouské samoobsluhy na Barrandově a přeju si, aby se těm ženským kutálely věci všeliké.


Černice a stalker

Byla to směs kořeněného parfému a cigaret, co šlo za tou černicí. Z šatů na tělo jí čouhaly dvě ruce a jedna celá tetovaná, vlasy se podobaly plamenům olizujícím stěny domu v zániku. Vstoupil jsem do té linky libé vůně a stoupal Václavákem za ní, podnapilý ženstvím, odevzdaný zániku.


Holka v naději

Už má toho trápení dost, přesedne si do stínu. Holka v naději. Přes ohromné břicho má hubené triko s papoušky na prsou. Už brzy pestré ptáčky nahradí holohlaví lidičkové s žízní divokých zvířat. A pít jen tak nepřestanou. Tak se v tom stínu tramvajky kouše do rtu a přemítá, ešlivá udělala správnou věc.


Řepské matronely

Z Řep jezdí lidé neřestní. Je ráno a v tramvaji sedí ženská, co jí táhne na sedmdesát, v rudých minišatech s hlubokým výstřihem kroutí prsama jak Salambo. A vedle ní tělnatá mladice s podobným výstřihem a podbřiškem vtěsnaným do džín, odpustkem za hříšnou chuť na sladké. Kolikrát za den musí být znásilněny pohledem, aby ztratily naději v muže, ty dvě řepské matronely..


Vlna zapaluje vlnu

Snad je to tím, že jsme jako bakterie nebo možná čolci vzešli z vody, podvečery u řeky mají zvláštní šmak. Odněkud hraje hudba, ptáci se pomalu ukládají k spánku. Padá slunce, žár už je na ústupu, ale oheň ještě prochází po hladině. Milenci pijí pestré limonády a pozorují, jak vlna zapaluje vlnu. A v srdcích sami chovají požár..


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.