Na větvi

Thea v tramvaji

Kde jsi byl,
když jsem tě měla potkat?
A místo potkání,
další léto na třešňové větvi.

Sama si kopu nohama
v prázdnu pod sebou.

Nikdy nelezu moc vysoko.
To abych mohla rychle dolů, 
když na to přijde.
Kdyby  něco.
Třeba ty 
A tyhle věty,
tajné,
jak nejvíc můžou být věty v šestnácti,
tenkrát nikam nenapíšu.
Všechno je nesmrtelné.
A bude.
Dokud z té větve neseskočím
na zem.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.