To je sen, jít v neděli do LDN

nascheanou

 

 

Na Bílé hoře čekám na krátký autobus

holčička nese obrovskou igelitovou tašku, do které fouká vítr

ve vozidle 164 voní vonné tyčinky

řidič má ruský přízvuk

 

Staré Řepy

zakroucená kovová skluzavka na kopci, špinavá zahrádka

zrezlá, kovová vana

průjezd panelovým sídlištěm

matky se šourají po zvlhlém chodníku s kočárky

 

Škola Řepy

u zastávky velká, bílá budova, nacházím vchod, nahlásím návštěvu u vrátného, cítím tlukot srdce v krku, smrt je tak blízko

třetí patro, budova A, beru výtah

 

ve společenské místnosti sleduje nehybná babička krasobruslení na barevném televizoru, na zdech visí úmrtní listy, hledám pokoj s tvým jménem, máš sousedku u okna, koulí očima a klape umělýma zubama a zvláštně si mne prsty kolem úst a nosu, v jakémsi předsmrtném limbu

 

pod zády máš podušku, bílé vlasy rozprostřené na čistém polštáři, budím tě ze sna, myslíš si, že mám ve vlasech ptáčky a on je to jen nový melír

přirovnáváš mě k ženám indiánů, společně se smějeme, nasazuju masku hrdinky a předstírám, že se o tebe nebojím

 

babka vedle klape zubama, zavírám okno a dávám jí napít, koulí očima a slušně poděkuje

ty se usmíváš, sestra donese kávu a punčový řez, je neděle v LDN

 

ve středu's měla neklidnou noc - bála ses, blouznila's a nechtěla's ležet klidně, zkušená doktorka ti píchla injekci, spala's jak miminko

 

jak dlouho tohle všechno

asi bude trvat


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.