Dal jsem Zlatý výběr…

kvaj

     To jsem takhle poslal Goře zprávu s otázkou, proč dala Zlatý výběr jisté povídce? Povídku ani jejího autora sem nebudu zatahovat, neboť s tématem tohoto textu nesouvisí. Zeptal jsem se proto, že dotyčná povídka podle mého názoru vykazovala nedostatky, jež zařazení do „prestižní“ rubriky vylučovaly. Zmíněné nedostatky jsem samozřejmě popsal. 
     Gora se mě v odpovědi mimo jiné otázala, kolik jsem já dal výběrů? Přiznávám, že od doby, kdy jsem byl požádán, abych se stal redaktorem prózy, s čímž jsem nakonec souhlasil, jsem opravdu nedal žádný výběr. Zatím jsem totiž nenašel text, který by si to z mého pohledu zasloužil. Následně jsem o tom přemýšlel a řekl si, že bych měl ze svých nároků slevit a nějaký ten výběr sem tam něčemu šoupnout.
     I dal jsem první svůj výběr revírníkovu textu „Dopis 3“ a prošlo to bez povšimnutí. Druhý výběr jsem udělil básni darka matterse „Chvíľa napätia pred pozdravom“, která se mi opravdu líbila. Vůbec jsem netušil, že je dark matters redaktorem poezie. Čerta se totiž o redaktory poezie starám, v okénku nad básní to uvedené nemá, do jeho profilu ani do diskuze jsem se nedíval. No a strhla se mela.
     Písmáckého autora pod nickem haijin nějak nadzvedlo, jak to, že já, coby redaktor prózy, dávám výběry poezii. Z dalších výbojných haijinových příspěvků vyznělo, že je přesvědčen, že si redaktoři poezie i prózy navzájem „výběrují“ svá díla a „prosté autory“ upozaďují. Paradoxní je, že i já si myslím, že na Písmáku existuje neformální skupina autorů, kteří se mají jaksi v oblibě a chválí si vzájemně svá díla. Nicméně se tato skupina nekryje s redakcemi a je celkem logické, že se vytvořila, neboť k tomuto jevu dochází v každé sociální bublině.
     Ať je to, jak chce, haijin střelil kozla, jak se říká, když obvinil ausgerechnet mě, že „výběruji“ své „oblíbence“. Byl to slovy druhý a číslicí 2. výběr, který jsem na Písmáku udělil, navíc ta báseň už ve Zlatém výběru byla a s darkem mattersem jsem dosud, co vím, nikdy nekomunikoval.
     Kromě skupiny spřízněných duší se v každé sociální bublině vyskytuje nějaký ten enfant terrible, jedním z nich je na Písmáku autor Zdenda. Občas má trefné, občas méně trefné, ale vždy provokující připomínky k jednotlivým dílům, ale do debaty kolem haijinových výpadů vstoupil jako pověstný slon do porcelánu. Napsal, že haijin má pravdu, že rozdělení na redakci poezie a prózy nedává smysl, že pro to neexistuje praktický důvod, a že je to vysloveně nepraktické.
     A to jako v čem je to nepraktické? Ocituji, co je posláním obou redakcí. „Zřizovatelem klubu Redakce poezie je majitel serveru. Jeho posláním je věcně a podnětně se vyjadřovat k literárním textům či pokusům a svými výběry, komentáři, recenzemi a úvahami reflektovat zdejší prostředí. Redakce prózy je klub zřízený majitelem serveru Písmák a spravovaný dobrovolníky z řad uživatelů. Cílem klubu je kultivace prozaické literární tvorby na serveru Písmák.“
     Z citace je zřejmé, a to je nejpodstatnější, že jde v obou případech o dobrovolné kluby, jakých je na Písmáku víc, které se jen nazývají „Redakce poezie“ a „Redakce prózy“. Nejsou to tedy skutečné redakce, neboť jejich členové nic neredigují ani needitují. Vzájemně si nijak nepřekážejí, v pravomoci jejich členů není korigovat či upravovat uveřejněné texty, ani je případně vylučovat.
     Jinak, vyjadřovat se ke zdejším dílům, komentovat je, uvažovat o nich, tipovat a rovněž reflektovat a kultivovat zdejší prostředí mají právo úplně všichni, kteří se vyskytují na Písmáku. Redaktoři prózy a poezie mají jedinou výsadu – dávat jednotlivým dílům „Zlaté výběry“. Dosud jsem to nedělal, ale teď budu „výběrovat“ jako divý. Je to prča.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.