Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU

vesuvanka

Reportáž už tu kdysi byla, ale trochu jsem ji upravila a přidala obrázek...


Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU

Boreč je menší znělcový vrch v Českém středohoří s nadmořskou výškou 446 m. Nachází se asi 5 km západně od Lovosic. Patří k dalším přírodním unikátům v Evropě. 
Jeho geologickou zvláštností jsou tzv. "ventaroly" - výdechy teplého vzduchu z některých míst na vrcholu kopce v zimě. Čím větší je mráz, tím výraznější je tento jev. Není to však doznívající vulkanická činnost, jak by se na první pohled zdálo.
Při podrobnějších průzkumech bylo zjištěno, že v puklinách mezi kameny se v létě ohřívá vzduch, který pak v zimě uniká jako komínem. Vodní páry z vystupujícího vzduchu, který může být teplý až 16 stupňů Celsia, se srážejí a vytvářejí dojem kouře. V místech těchto ventarol se to pěkně zelená, i když jinde je sněhová pokrývka. Dokonce mohou rozkvést i fialky... 
Botanickou raritou je výskyt játrovky borečky (jejíž název je odvozen od této lokality), která se ve střední Evropě vyskytuje pouze na tomto místě.

Květnové ráno roku 2002 prozářené sluncem slibovalo pěkný výlet, na který jsem se moc těšila. Cesta vlakem uběhla v příjemném rozhovoru s výletníky, jejichž cílem byl Říp. Naše cesta směřovala k vrchu Boreč. Napřed jsme se zastavili tak jako každý rok u studánky, kterou jsme vyčistili, a pak pokračovali k úpatí Borče. 

Tentokrát jsme se zaměřili na květenu.  Louka na úpatí nás přivítala  mnoha rozkvetlými prvosenkami. To bylo překvapení! Tolik petrklíčů na jednom místě jsem ještě snad neviděla - byly zejména přibližně ve středu louky, směrem k okrajům spíše "rozseté". Další krásnou rostlinou, která se nám představila velkými červenofialovými květy, měnícími odstíny do modré až azurově modré, byla lecha (hrachor) jarní. Lecha si vybrala své místo v levém horním okraji louky, zatímco na opačném konci začal kvést pryskyřník a na hranici lesa zářily bílé květy ptačince velekvětého.  Středohorské louky na mě často množstvím a barevností květů působí jako mozaiky.

Posadili jsme se a obdivovali malebné panoráma Středohoří. Přímo před námi se tyčil Lovoš, nad nímž se objevovaly mráčky. Kletečná, Ostrý a Milešovka byly ve slabém oparu. Sluníčko příjemně hřálo, jen chvílemi foukal chladnější východní vítr.
Nad loukou poletuje bělásci a pak se tu  objeví větší rezavý motýl s tmavými skvrnami, který  jen rychle přeletí, několikrát se vrátí, ale nesedne si, takže nemohu motýla blíže určit. A kdo nám dnes zpívá? Budníček lesní, sýkorka, drozd, strnad luční a někdo z pěnkavovitých.  

Opustíme louku a jdeme při okraji listnatého lesa, kde ještě kvete sasanka hajní. Jaterníky už odkvetly, zato se můžeme potěšit jejich mladými svěže zelenými listy. Jiné listy nám prozradí, kde pokvete mařinka vonná, mochna husí, jitrocel a další rostliny. Trnky jsou obalené drobnými bílými kvítky.  Keře, často hustě rostlé, lemují louky i pole, což dodává krajině malebnosti, ale je to především výborné zázemí pro ptáky a zvěř. Naši pozornost upoutá "ostrov podbělů" odkvetlých i kvetoucích. V poli, které se již zelená, tu a tam kvete maceška rolní (Viola arvensis).  Zahlédneme babočku paví oko, která nám udělá radost a usedne na cestu.

Sluníčko se schovává za mraky, které rozhání vítr. Pozorujeme stíny mraků prohánějící se po kopcích. Nádhera!  A mně se vybaví dávná, prádávná doba, kterou žádný člověk nepamatuje. Tehdy se tu odehrávalo bouřlivé drama ohně, kdy země se chvěla a burácela, do výšky vystupovaly sloupy kouře s černým popelem,  tryskaly fontány rozžhaveného kamení a rozlévaly se  řeky lávy. Následovala doba, kdy vyhasly krby, vychladla láva a krajinu modelovaly chladné živly, ale jiskra ohně zůstala - rozdává život a radost v barevné kráse, vůních i zpěvu.

akvarel


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.