Žijeme v nádherné době?

Movsar

Žijeme prý v nádherné době, tvrdí Michal Horáček v jedné písni a svou optimistickou proklamaci bere i do dalších projevů. Obávám se, že jde buď o miliardářskou euforii, která jde napříč dobami, anebo o ironii.

Nechci pěstovat apokalyptický žánr, ale nutně se musí něco stát. Už snad i Václav Klaus pochopil, že globální oteplování je fakt, a ne blud vědecké obce, která ho chce hněvat. A do toho se společnost posiluje v chuti k masovému cestování, jedné z hlavních příčin přehřátí a znečištění planety: kdo nebyl jeden rok u moře, jako by nebyl.

Dluhy států i subjektů rostou, jen v naší malé zemi je milion lidí v exekuci, tedy na samém finančním dně. A do toho se společnost posiluje v chuti k masovému konzumu.

Vztahy korodují, podle všeho nejvíc v Belgii, zemi, která na úsvitu novověku proslula vynikajícími malíři, čokoládou a zvrhlíky, co vraždí děti. Tam je rozvodovost prý už 90 %. U nás zatím jen poloviční, ale v Praze už 70 %. Zkrátka: lidé už spolu nejsou s to vydržet. Dobré bydlo, svoboda a ztráta smyslu rozleptají i něco tak silného, jako je romantická láska; metafyzika dostala poslední úder kladivem.

V době, která nepřeje vztahům, stává se aktuální poptávka po umělé reprodukci. A proč ne rovnou geneticky modifikované, což je jen otázka času a drobných legislativních zásahů. Nedávno jsem seděl u stolu s čtyřicátnicí, která si nechala mimoděložně oplodnit vajíčko semenem kamaráda a zmražené je ponechala „na později“, protože teď má dost práce a dálkově v Drážďanech studuje management. Přizná jednou, už v babičkovském věku, svému malému synkovi: „Byls na později, hochu. Studovala jsem management.“

Netuším, zda má Spitzer pravdu a digitální technologie, na nichž ale prokazatelně vzniká závislost, způsobují demenci. Co dokáží jistě, je rozvodnit kdejakou informační břečku. A nepochybně neprohlubují vztahy mezi lidmi, ale naopak lidem našeptávají, že se lze pohodlně uzavřít do vlastního světa, navolit si přátele, radosti, témata, zkrátka žít uměle. Jenže „život je jinde“ a odkládat takové poznání až „na později“ nemusí být rozumné.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.