Devítka

atkij

 

 

Ve dnech, kdy znervózním, že tahám paniku

jak ráno ofinu, fenu od patníku,

rovnaná propadám k novému scénáři.

Popsaném růžovou.  Na to se netvářím.

 

Černá je v absurdu trefnější jistota,

když páté přes… /Kdo kdy nevěřil v maskota?/

Jaká to blaženost životní devítku

držet si před nosem. Na krátkém vodítku.

 

To vzhůru nohama, stavě se na hlavě

mohla bych pomoci číselné soustavě,

jakmile pocity mimo střed vystřelí.

Rozum by nemusel šermovat čepelí.

 

Stejně si sehraju právě tu figurku,

jíž osud rozdává.  Po vlastním topůrku.

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.