Pohádka o žabičce

Alegna

další reedice Žabí pohádky, omlouvám se  všem, co už ji četli, moje nespokojenost mi nedala spát a tak je tady nová verze


V lese ukrytá je tůňka

pod skálou jižně od hrádku,

u ní žabkám žába kuňká

před spaním žabí pohádku.

 

Za předlouhou lesní strání

na rozlehlé lesklé louži

jemný vítr vlnky shání,

něžně pohladit je touží.

 

Vlnka vlnce babu dává

za šplouchání vody v běhu,

poslední ji přenechává

travou zarostlému břehu.

 

Ten střapatou hlavu sklání

k rozvlněné hravé vodě,

aby listy trávy k mání

dával k plavbě jako lodě.

 

Na zeleném oblém listě

malá skokanka si hrála,

nevšimla si jistojistě

vlny velké jako skála.

 

Málo je kořínek tuhý,

když chybí záchranná madla,

hladinu pokryly kruhy,

zalknutá do vody spadla.

 

Víte čí to bylo vinou,

že žabičku voda spláchla?

Kapří ploutev nad hladinou

při výskoku mocně máchla.

 

K zachycení za nožičku

nastavil lín ploutev jednu,

na hřbet dal ji na chviličku,

jinak dopadla by ke dnu.

 

Tam schovaný je do bláta

bájný silný starý sumec,

prý udělá natotata

s každým jednou pro vždy konec.

 

Ale to se jen vypráví,

málokdo viděl jeho tvář,

v družnosti svůj čas netráví,

podivín je a samotář.

 

Lín s pasažérkou na zádech

o překot pospíchal k molu,

jen velmi slabý měla dech,

zlehka ukládal ji dolů.

 

Zoufalý kapr nešika

trápil se vážně velice,

nepřestával si naříkat

jak moc ublížil žabince.

 

Radila mu vrba stará:

"Honem plav, přiveď vodníka!

Pomůže každému a rád,

moudrostí nad vše vyniká."

 

Přivolaný vodník zdejší

jednal věru bez váhání,

zvolil jako nejslibnější

masáž srdce a dýchání.

 

Hluboké bylo zklamání,

že přes veškerou tu snahu

chorá žabí dívka ani

kapku nenazdvihla hlavu.

 

Vodník námahou zmořený,

vydal se pro vodní vílu,

neboť zná léčivé kořeny

i jejich všemocnou sílu.

 

Víla vývar uvařila

a zubožené žabičce,

aby se už uzdravila,

jej podávala po lžičce.

 

Ta po léčbě vyskočila,

všichni jásali radostí.

Víla balet zatančila,

jak na nějaké slavnosti.

 

Lín si kotrmelce metal

plavně ze strany na stranu,

neboť dostal zlatý metál

s díkem za její záchranu.

 

Kapra znovu po-trefila

nálada moc rozpustilá,

že se žabka uzdravila,

všechno jemu odpustila.

 

Tady končí vyprávění,

utichlo jejich veselí,

šťastným koncem unavení

usnuli ve své posteli.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.