K tobě se vzdaluji

Šejn

K tobě se vzdaluji

 

Pohladím tě ucukneš.

Škuby jak  rval bych ti z úst zuby.

Půst neudržím ani slovní.

V jedno s tebou v jedno srůst.

Najdu k tobě brod?

Kdo ví.

 

Promazat  soukolí dobývacích praků.

Hradby jsou však vysoké

a hejno tvojich draků hlídá neochvějně.

 

Zbývá mi jenom praku.

Sokoli i nebesa vše se směje,

marnosti kluka a jeho beznaděje.

 

Slepota a umíněnost pomalu polevují,

mezera v brnění či ve hrazení?

Já či ona, ale má to být boj?

Jistě dobré bolí, ale konec sladký.

K tobě se vzdaluji a odcházím vrátky.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.