Slušný člověk

Lelian

Den za dnem šel

A já už nevím který

A já už nevím co

 

Jsem číslem v evidenci

Vezou mě na odběry

Prosím ať nezhasnou

Slipy mám čtvery

a zuby na kredenci

 

Jsem vděčný za cokoli

V neděli přijdou děti

Vyhlížím na pokoji

Připraven na objetí

 

Den za dnem šel

a já už nevím který

Krmí mě pudinkem

Těším se na čtvrtek

Říkají na úterý

 

A já už nevím co

 

Anebo který den

Drží mě za ruku

Tak je to moje dcera?

Něco nás přece pojí

Vidím to jako včera

Učesán vymydlen

Jen čekám na pokoji

 

Ona se usmívá

Tak děti nepřijdou napadne mě

Nikdo už nepřijde

Zas ležím ve tmě

 

Mám zuby na kredenci?

Ona jen přikývne

Nebo to ve mně

Jen fouká zvenčí

 

Najednou rozumím

 

že myslí na děti, které má doma

Na auto, co včera nabourala

Na muže, který se jí hnusí

Na to, že jí kručí v břiše

 

Umřít se musí

Umírám tiše

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.