ZAHRADNÍKY, JAKOŽTO I ZAHRADNÍ ARCHITEKTY, JSEM MĚL VŽDY VE VELIKÉ ÚCTĚ

R. L.

Děda, dnes už to není žádné tajemství, dělal zahradníka v Grébovce. Hodně těch stromů, co jsou ve spodní části má tzv. "na triku".  Naši bydleli v tzv. "dolní landhausce", což je dům, původně určený pro zaměstnance vinice. Děda umřel brzy, babička si ho moc neužila. Pamatuji si ho jen mlhavě. Vím jen, že, jako celá tahle generace, co prožila druhou velkou válku, říkejme, jí klidně světová, a poznal bídu s prací po té velké první, byl prostě hodnej. Prý uměl i šít. Tenkrát nebyly obchoďáky, jako dneska, kde si často rozmrzele v "době dostatku" lidé přehazují věci ze strany na stranu a také každá kačka doma byla dobrá, takže pro mámu, když dodělávala vejšku, prý dovedně leccos spíchl. Babička v tom byla pak asi ještě lepší, když ovdověla, chodili za ní babky, aby jim tohle, či tohle předělala. Myslím, že jim to dělala taky zcela "za babku", že byla ráda, že za ní někdo přijde. To jsem lehce odbočil. Tak prostě, protože mám rád hrady a zámky (tady i v zahraničí), které disponují většinou krásnými zahradami, nebo oborami, si na dědu mimoděk vždy vzpomenu. Tady vidím dnes u nás u domu nějakého zaměstnance, asi pražských sadů a lesů, jak tady napravuje škody po orkánu Sabine posledních pár dní, tak to ze mne prostě vytrysklo...


ZAHRADNÍKY, JAKOŽTO I ZAHRADNÍ ARCHITEKTY, JSEM MĚL VŽDY VE VELIKÉ ÚCTĚ

Prořezávání stromů je velmi záslužná činnost.
Vůbec velebení parků a našeho všeho okolí...
Kdo dělá tyhle věci, měl by mít vždy přednost,
před těmi, kdo si bezděčně ničit to vše dovolí.

*/Praha
(13. 2. 2020)
Miniatury, hříčky

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.