Ve stínu

Srpen

Ve stínu


 

Ve stínu

 

Ve stínu brečťanu - můj smutek spává,

 

za zpěvu kosů - budí se - vstává.

 

Má milá usnula - a k nebesům vzhlíží,

 

nám duši bolavou - však vzpomínka tíží.

 

 

 

Marné je volání - v zeleném zátiší,

 

pod chladným kamenem - nikdo jej neslyší.

 

Ve stínu domova  -  třebas  tam spočine,

 

i život můj,  až jednou uplyne ...

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.