.

Elvire Veni

Jsem uzamčena v nekonečném prostoru. 

Někdy žiji ve válce, někdy v míru. 

A tak pozoruji noční oblohu, 

nikdy neztrácím víru. 

Vidím písek, který se třpytí. 

Kříž, který se leskne. 

Budhu v poklidnem sezení,

za chvíli po nás ani pes neštěkne.

Někteří udělají z pouště oázu, 

druzí z oázy poušť. 

V tomhle vleku se nevezu, 

zbyde po nich jenom spoušť. 

A jak léta ubíhají a lidé zapomínají. 

Blíží se poslední kapka. 

Tak B.že dej jim znamení, 

ať pravdu zná každá šlapka.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.