Střípky vzpomínek

Viviana Mori

celé dětství s ní
vejde se na víko
hrací skříňky

už dvacet dva let
nikdo nemává mi šátkem

ještě ale vím
že každé odpoledne přišla k nám
vklouzla do šatů
a zdála se v nich mladší

patřily k ní

tak jako já

-

pak jsme společně den co den
stavěly plot a staraly se
o zraněné hračky
sedávaly na balkoně
- ona v rukou cigaretu
já chleba s troškou másla

a než nás vyrušila máma
poslouchaly jsme tam stromy
a napodobovaly
hlas ptactva

-
pak jsem vymyslela
že po celém bytě
rozmotáme klubko
jedna z nás zatahá
a druhá ji podle niti najde

dodnes si o tom
vyprávíme u vína

-
jako by jen
tleskl čas
místo šatů
oblékala župan
zatímco sedávala u stolu
já z legrace mnula
a ohýbala její prsty

pravý malíček
jí nešel složit do dlaně

smála jsem se mu
a pokaždé zkusila to znovu

-
v pohřební síni
zpívali něco o děvčátku
uprostřed květin
dávno nebyla

našli jsme tam
jenom dřevo
a věnec s mým jménem
zpopelnili s ní

ten den
svítilo slunce
ačkoli spala
čelo mi nevrásnila bouře
ani mililitr deště
jsem pro ni neměla

vím
že takhle si to přála


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.