Přitom něčím vítá...

Muamarek

 

 

V mezerách leží

 

Abeceda

 

Některá z písmen jsou však hbitá

 

Hra v kostky starcům usnout nedá

 

vyruší je jen zvony Víta

 

Když je noc ještě nerozvitá

 

stín s holí projde pasáží

 

nesměle do zdí naráží

 

nabídku žádnou neodmítá

 

Tma – tento přízrak s bagáží

 

Nezvala

 

přitom něčím vítá

 

 

 

S básněmi noci

 

prach se zvedá

 

postava kymácí se, zlitá

 

Démona tvář je temně bledá

 

asi ho nikdo nevymítá

 

Edison sám je

 

nikde svita

 

Dolehne hluk sem z nádraží

 

kocour své uši nastraží

 

černý jak bota – Haló, vy tam…

 

Svoboda s jizvou na paži

 

Nezvala

 

přitom něčím vítá

 

 

 

 Akrobat

 

věčný neposeda

 

mezery s řádky volně sčítá

 

zas něco nové

 

v duši hledá

 

Tabule nad vchodem je smytá

 

Opilec vprostřed cesty škytá

 

když se všech křivek nabaží

 

Myslí snad, že je na pláži

 

a že je mořem senilita?

 

Múza je dobrá v masáži

 

Nezvala

 

přitom něčím vítá

 

 

 

Úspěch je jako závaží

 

Klesne se pod ním s blamáží

 

Lež – to je děvka nápaditá

 

Ordinérností zaráží

 

Nezvala přitom něčím vítá

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.