Život na laně i pod ním

trojort

    „U nás na vsi byli občas kejklíři a provazochodci. Postavili si takové vysoké stožáry, aby mezi nimi mohli natáhnout lana a producírovat se. Já ale neměl nikdy takové atrakce rád. Jenom mě rozbolel žaludek,“ řekl muž, co vypadal trochu jako Johnny Deep v roli piráta, protože měl zrovna tak ušmouchanej obličej.

    „Tak jsem šel raději navštívit pojízdný zvěřinec,“ pokračoval ve výkladu.
    „Pár otlučenejch maringotek natřených na zeleno. Postavený tak, aby tvořily uličku. Klece s vypelichanejma tvorama, co dosluhovali svou cirkusovou slávu,“ řekl Johnny D., který nakukoval do kontejnerů. 
   
    „Jaký to asi je, když vymírá takovej živočišnej druh?“ zeptal se s uhrovitou naivitou mládenec, co nahlížel do kontejneru vedle něj.
    „Jaký to asi je, když máš čím dál tím míň kamarádů?“ řekl a sklouzl do útrob odpadků.

    „Pět korun a mohl jsi jít dovnitř,“ pokračoval ve výkladu Johnny D. a opřel se o naloženou káru.
    „Přiznám se, že si pamatuji především lva. Když jsem procházel kolem jeho klece, tak se totiž posadil. Najednou byl tak obrovskej,“ řekl a otřásl se.
    „Dorazil jsem na konec uličky, kde jsem se měl obrátit a jít zpátky. Jenže jsem měl dřevěný nohy.“
   
     „Proč se vlastně lidi nudí?“ vystřelil mladík akademickou otázku z nitra kontejneru, aby se objevil se dvěma knihami, které měli tvrdou vazbu potřísněnou hořčicí a ještě něčím těžko definovatelným.
    „Bejt trochu pozadu je nejspíš čas navíc,“ vyslovil myšlenku, když se o něj otřela vzpomínka studia na teologické fakultě, a upustil obě knihy zpět na dno kontejneru. 

„Hledal jsem očima na zemi kámen,“ pokračoval Johnny D. zapřený o káru plnou nepotřebných věcí pro bývalé majitele.
„Hodit kamenem. Možná první úkon, co člověk vědomě učinil. Vždy to začíná a končí kamením. Kámen je to nejstabilnější, co tato planeta nabízí,“ vykládal, když si zapaloval cigaretu a jeho mladší druh opět zmizel v nekonečnu vyhozených dní.
„Kámen je ta nejsolidnější skutečnost. Pokud tedy člověk není malej fracek a v cestě mu nestojí lev. Co na tom, že byl v kleci?“

„Hodily by se do místnosti s gilotinou nějaké veselé kachlíčky?“ ozvalo se z kontejneru.
Ta věta na okamžik vyrazila muži vzpomínku z hlavy.
Snad přivolala jinou vzpomínku.
    Byl to jen okamžik.

„No nic se mi nestalo a domů jsem se dostal. Taky, co bych mohl chtít za pět korun?“ řekl dvojník J. D., a náklad o nějž byl opřen se s rachotem sesypal z káry.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.