Spalovač iluzí

Trivius

Už pár let pořád stejný sen.
Jak večer slunce zajde, vstanu.
Pak dlouhá cesta úvozem
vede mě na půlnoční stranu
.
do práce, již jsem získal kdysi
v kavárně, kde se setkávají
lidé, co píší místopisy
a všechny kouty světa znají.
.
Vítá mě místnost zaprášená.
Už jen z té samoty mne mrazí.
Tam nejdřív padnu na kolena
a zbavím ohniště od sazí.
.
Rozdělám oheň, který zhas,
přikládám, než je voda vroucí
a pokradmu si krátím čas
sledováním všech kolemjdoucích.
.
Někdo má v očích svoje běsy,
jiný se apaticky klátí,
další svou radost ztratil kdesi
a doufá že se k němu vrátí.
.
Každý chce zpět z časů, co bolí.
Tak sklepu popel ze své dýmky
a přidám páru do soukolí
vlaku, co couvá za vzpomínky.
.
Už pár let pořád stejný sen.
A já v tom vlaku
topičem.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.