Prší

Filosofka

Prší

kapky smývají tmu z mých řas.

Skládám si dohromady střípky tebe

a spousta jich chybí.

Přes prázdná místa vidím do nebe

až na dno duše

kde klíčí pravda.

 

A co je vlastě skutečnost?

Možná i já jsem jen odlesk na hladině,

proud větru v perutích dravce,

prchavý okamžik, ve kterém je řečeno vše

i beze slov.

 

Možná je pravda

za hranicemi slov

za branami dechu,

kde končí tma

a začíná prázdno.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.