Poslouchám tmu
Jakou mi hraje melodii
Je v ní kousek z tebe i ze mě,
napětí drátů ve zdi,
všechna ta krev,
která tudy teče
a oživuje blikající přístroje,
proudy nul a jedniček,
které lítají všude kolem mě,
ten podivuhodný jazyk,
kterým si mezi sebou povídají
můj a tvůj mobil.
Mohla bych Ti poslat zprávu
přes satelit, který lítá
někde ve stratosféře
a hrát si s tebou,
jakože tu nejsem
a i ty jsi mi vzdálený.
Ale radši Tě obejmu
a pošeptám Ti do ucha
něco ze svých tajných přání.
Přece jen jsme lidé
a to, co nás přitahuje
je víc než elektromagnetické pole.
Nebo ne?