Jsme si blízcí tak jako na nebi hvězdy,
pak rozpínáním vesmíru, vzdalujeme se bez odezvy.
Být v dnešním světě svůj a mít kolem sebe ty pravé,
podle sebe soudím... procento je velmi malé.
Žijem ve světě rozličných identit,
někteří lidé jsou tak úmělí, že spíš připomínají bakelit.
Těší se z toho až znovu podrazí něčí nohy,
na takové stvůry bych pořádal divoké hony.
Tenhle svět je plný chladných tvorů,
rozežírají sny,
jako kabát ve skříni plný molů.
Bolest nás k nepoznání mění,
a naše láska upadá v zapomnění.
Co by nás potěšilo už na tomto světě skoro není zdá se,
napíši jen krátce.
Kdo tohle nepocítil ani jednou.
Je to horší než se bodat jehlou.