Cítit chlad

Nemámpřezdívku

Jsme si blízcí tak jako na nebi hvězdy,

pak rozpínáním vesmíru, vzdalujeme se bez odezvy.

Být v dnešním světě svůj a mít kolem sebe ty pravé,

podle sebe soudím... procento je velmi malé.

 

Žijem ve světě rozličných identit,

někteří lidé jsou tak úmělí, že spíš připomínají bakelit.

Těší se z toho až znovu podrazí něčí nohy,

na takové stvůry bych pořádal divoké hony.

 

Tenhle svět je plný chladných tvorů,

rozežírají sny,

jako kabát ve skříni plný molů.

 

Bolest nás k nepoznání mění,

a naše láska upadá v zapomnění.

Co by nás potěšilo už na tomto světě skoro není zdá se,

napíši jen krátce.

Kdo tohle nepocítil ani jednou.

Je to horší než se bodat jehlou.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.