Jako kousavá deka na kočičích hlavách ulice,
ztichlé dávno pronesenými úlevnými rozhřešeními;
jako cestující s tím jediným cílem v ranní špičce,
co přes sklo-zeď nářků pondělka
žízní po ztracení se v tom nekonečně prožitém padání žlutého listu na zahrádce staré vinárny,
plačtivě palčí cejch do tváře rozedrané polštářem zítřka.
31/08/2020