respiratio

Silene

 

respiratio


K večeřím, cvrnknutým na pojem Asiat,
kam jednosměrkou krok ved pod dvounohým mostem,
v síťovkách třenice stěn závratného skla.
Benzínka zvládala spěch po jednotlivostech
a nám šlo vynikat i v konverzaci, ať
míň klimatických ztrát open-plant výčepák
dnes zaznamená. Noc sílila, skřehot sklap,
když řekla jsi mi, že chceš svůj hlas nahmatat,
protože kašel jej bral. Jednokřídlá okna
už možná nemají kam uletět a v domě
teď tančí zemní plyn v hořácích na sporo;
nejblíže od vchodu sousedé klíče pak
vybrali. Ovadl v nás úžas dramata
číst do všech záměrů a ve spor o mrákotná
vítězství zatlučen vstup; v dějích — běda, oměj,
což zlomky vzpomínek pokrátí jako rod.

Ulici protíná aluze. Zleva po mně.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.