"Řekla"

Báseň_roku

FORMA HLASOVÁNÍ: přímo pod 3 vybraná díla napište Hlas nebo Dávám hlas. 

 

Tipy se rovněž mohou dávat dalším básním, na něž nevyšly 3 hlasy, ale do závěrečné rekapitulace se nepočítají! Diskuse nad díly je vítána!

 

AUTOŘI, vyčkejte prosím s vystavením své básně na vaši autorskou stránku až PO VYHLÁŠENÍ a přiřazení básní k vašim nickům, děkuji!


Po mnoha, mnoha 
letech zmaru
po nekonečném 
čekání,
po dnech kdy jsem bez souladu
bral chlast, drogy i brufeny
Po dnech kdy jsem strašně toužil
krásnou ženu TAK MOC MÍT
Po dnech kdy jsem se tak soužil
že musím stále smutně žít
Přišla náhle ona víla
a vyřknula ono slovo
a já věděl že to jest síla
svatější než sál všech svobod.
V tom únorovém těžkém mrazu
hned potom co jsem vypil líh
Stála tam a její slzy
skrápěly ten pražský sníh.
 
Vyřknuli jsme špatná slova
došlo trochu k dramatu
a tak utekla z mého domu
kvůli všem předchozím traumatům.
Běžel jsem za ní, volal na ní 
Snažil se jí zastavit
a náhle se to podařilo - 
nechala se otočit.
 
a já nevydržel.
 
a rozplakal se z toho smutku
z nadějí a ze zármutků
z toho, že jsem ublížil
nevydržel, zradil ji
a snad tím, že jsem plakal
jsem dal jí novou naději.
 
Koutky se jí náhle smály
úsměv se jí objevil
Oči se jí zablyštily
a já to vše pochopil. 
 
"Miluju ji."
 
A viděl jsem jí jinak než dřív
ještě více zkrásněla
zúžil se jí obličej, schrána celá zvážněla
vlasy se jí rozpustily
A v ranní záři slunce svit
dodal tomu božský nádech
stála tam jak jen mohla být
SE ZIMNÍM VĚTREM A SMUTKEM V ZÁDECH...
 
jsem ji musel políbit.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.