Střed světa

Kaj

Chlapi sedí u piva

Na zahrádce na kopci

Každá tramvaj

Zde vyklopí 

Svůj příděl cestujících

 

Chlapi jako by zde

Byli už od nepaměti

Ve slabém údivu

Proč lidé odjíždějí

Nebo proč

Přijeli teprve nyní

 

Zahradní restaurace

S jabloňovými ratolestmi

Jako na japonské kresbě

Uzavřenost bezpečí

 

Dlaně svírají

Pohár zlaté tekutiny

Žasnu

Jak se v ní soustřeďuje světlo

Co si přát víc?

 

Opilý 

Jsem vyšel do slunce

 

Kalná voda

Teče tramvajovou kolejí

Rozpíjí litery

Na právnických smlouvách

Světu nezbývá

Než se točit bez nich

 

Když se pustím zábradlí

Svět se točí kolem mě

Úplně jednoduše

Nevidí mé štěstí

Chce mě uštknout

Tvrdostí dlažby

 

Krůpěje na listech akátů

Mě ale osvěžují

Leskem a průzračností

 

Vnímám tolik dobrých věcí

Na které jsem do teď

Nevytřepal čas z rukávu

 

Město stojí 

Ve svých základech

Ve stoje laskavě počká

Až se z toho vyspím

 

Štíhlé obrysy

Kdysi elegantních klandrů

Mně připomínají

Vlastní omšelost

 

Z polí voní úroda

Nevěsta se usmívá

Na ženicha

Vše je, jak má být


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.