skoro

kvaj

dokonce tisíckrát otevřené zásuvky 

skrývají ještě tajemství

vzpomínky padají do louží

odplouvají jako dávné plachetnice

planoucí oči rána za ohbím svítání 

 

světlo rozptýlené do bílé tmy

usazuje se na dně zraku

slepě nahlížím do důvěřivých koutů 

cítím z nich lehký závan neskutečna

a všechno je jen skoro

 

skoro prázdný hrnek kávy na stole

skoro vyvětrané teplo noci 

skoro jsem tě miloval

skoro jsem na tebe zapomněl

skoro odlétám jak křídla vlaštovek

 

https://kvaj.blogspot.com 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.