Aha (D)efekt

Vargstjern

Dnes jsem se cítil jako Archimédes v kádi

Zvednuv oči

k důvěrně známé zeleni ševelících korun

jsem s hlasitým "aha" zjistil

že alej, kterou léta zní synkopy mých podpatků

lemují olše, a ne osiky!

Osiky a jejich nažloutlé fáborky

co plaše mávají na pozdrav ledovému nebi!

 

A pak mě na srdce políbil strach!

Co když můj šedavý stín

který ochotně přebarvuje asfalt přede mnou

nejsem ani trochu já?

Co když obličej, který se vznáší v kaluži

- pokryté hnědnoucími květy

jejichž blizny páchnou smrtí -

Co když ten obličej, jenž se unaveně kýve na hladině

je tváří jiného muže?

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.