z domova

Marlen

odešla jsem v listopadu

i když jsem
- jako každý kdo se narodil
v prokletém čase tlejícího listí -
až příliš dobře znala
zákony podzimu
 
kostnatá ruka strachu
mi nesmlouvavě
napsala na čelo
 
v tento čas
žádné zvíře
neopustí své doupě
a to ani kdyby trpělo
 
můj první krok
nemohl být šťastný
 
---
 
čekala jsem samotu
ta však už dávno vzdala
své toulky ulicemi
a vydala se lovit
do jednopokojových bytů
 
nejsem osamělá
jsem jenom cizí
s věkem mi ubývá míst
na kterých bych bloudila
 
---
 
už nechci
přepínat tlačítko
mezi dvěma domovy
 
(nechci myslet na mámu
jak těká po obchodech
a kolem dokola
vybírá oblečení
ve kterém by mohla utéct)
 
chci usnout u dráhy
a za očima
nechat míjet rozsvícená kupé
projíždějících vlaků
 
ve spánku přivolat sen
o konci světa
za který by šlo vzít
aniž by se mi
rozsypal pod rukama

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.