Konec

Jaropeace

Poprvé pocítil, že něco není v pořádku, jednu březnovou noc.

Probudil se celý zpocený a chvíli ležel jen tak s otevřenýma očima. Pokoušel se znovu usnout, ale bylo to zbytečné. Tehdy netušil, že takových nocí ho čeká ještě hodně.

K ránu bolest trochu polevila, a tak usnout na chvíli dokázal. Druhou noc to bylo ale ještě horší.

 

Musel zavolat lékaře. 

                                                                       .    .    .

 

Pak už to šlo velmi rychle. V nemocnici dostal postel po ženě, která zemřela ráno. Za týden jsem ho navštívil a viděl jsem, že je zle. Oba jsme celou dobu mlčeli.

 

Podruhé vypadal lépe a já začal věřit, že to půjde. Pak mi jednou volal doktor z nemocnice, že se to horší. Pořád jsem ale doufal, že to přece jen dokáže.

 

Nestalo se tak.

 

/ Brno 5.3 1998 /


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.