Poslední zvonění

sulfius

Snad máme ještě šanci 

vyzvat život k tanci

úděl svůj v ranci 

neseme si na zádech 

 

A i když nás bedra bolí 

uděláme vždy cokoli 

posílí to, nebo skolí 

dokud slyšet je náš dech 

 

Jsme tak malí, přitom velcí 

stále jenom v kotrmelci 

uložení na kredenci 

bijeme se s osudem 

 

Možná zbyde po nás jednou 

víc než kouř nad spalovnou 

jinak bysme řekli rovnou 

raději tu nebudem 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.