za smíchem

dominick

 

je zaseta

zase ta raná víra

 

že ten kdo projde

na druhou stranu slova

neztratí řeč

 

všechno tu stárne

jen smrt je jako nová

 

někdy ji člověk potká

když se otočí

za smíchem

...

 

je zaseto

zase to pozdní ticho

 

ve větvích na dotek

zlomenou chvíli

 

a mraky v mrákotách

kostelní věže

- vztyčené prostředníky k nebi

 

ten kdo sní o sněhu

konec má bílý

k půstu tak blízko

když se lámou chleby

 

v krajině za smíchem

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.