CO VIDí pohádka?

jakometafora

 

 

Čichám, čicham člověčinu.

Na jazyku život cítím.

Zatím. Jako žena činu

popřu slogan: Je to v řiti. 

 

V očích světlo nostalgie 

pohádkově starých časů.  

I když venku tence chčije.

Chybí mi cop zlatých vlasů.

 

Vševědů, těch všude kolem...

Občas taky zkouším roli. 

Nakonec však krytá stolem 

na talíře s mráčky drolím

třikrát mytou situaci.

Kéž se nebi slunce vrací. 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.