Za hrotem

Silene

 

Za hrotem


V tom místě byla tráva podobná

nacucanému molitanu,
pokožka jablek odsud vyzdvižených s parfemací po houbách:
zeptala bych se, zdali smáčet něco těžšího
než parfém, nežli
tříděný polní kámen pod pokrývkou aegopodia
dokáže více pronést…

Není nic těžšího než dojít do cíle
po šipkách šípkových keřů, když příkrý prostor
v konstrukci rozpíná chomáček umrtvené
zahálky, hýřící přepálenými dny.

Ulpívající čas klopýtal k posile
přes hrnek se zrnky, pod slupku klid mi vrostl
a každý sehraný plod, souplodí. Mým jménem
křehne hrst v přísevech, zmeškat je limitní —

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.