Promočená

Filosofka

Je ve mě prázdno

jak lednička vyjedená

 vykoupeno všechno

slepá, nikým nevedená

teď sbírám dívčí sny. 

 

Rozbitá naděje

za zalepeným objektivem

nikdo se nesměje

nevím, zda ještě žijem. 

Tiše pláču do dlaní. 

 

 

Ráno si zaleze

škvírou do mojí mysli

v deštivém pralese

sny o lásce mi zmizly. 

Jsem zase sama mezi zdmi. 

 

Všichni už odešli

a mluví jenom televize

Odpusť mi, můžeš-li

dívenko s květy slunečnice, 

že tě tak málo objímám. 

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.