Li Čching - čao : Vodní hodiny

Umbratica

Manžel Li Čching - čao byl dnešní terninologií něco jako státní úředník, po většinu manželského života žili partneři velmi daleko od sebe a stávali se z nich nechtěně znova a znova jen platoničtí milenci. Proč tomu tak bylo, to tady nechci rozebírat, nechce se mi psát o katastrofách, válkách a vraždění. Pro mě je důležité, že většina básní Li jsou jakési milostné dopisy věčně frustrované ženy, dopisy plné bolesti, stesku a touhy.

Svá přebásnění Li Čching - čao jsem napsala počátkem září a tak už od nich mám jistý kritický odstup. Musím říct, že se mi tohle mé dílko, složené z devíti básní psaných alexandrínem, dnes už moc nelíbí, ale jsem ráda, že zaujalo některé čtenářky a čtenáře. Z jistého časového odstupu a nadhleu soudím, že se mi možná trošku povedly jen tři básně z devíti a to 6 - Vodní hodiny, 8 - V prázdném pokoji a 9 - Nebeský vítr. Jsou to velmi smutné a hlaváčkovsky dekadentní básně. Šestka je o frustraci z neustálého odloučení, o tom, že není možné sdílet život s někým, kdo nám rozumí, osmička je o ztrátě nejbližší osoby a devítka je o blížící se smrti, básnířka si klade otázku, jestli po ní na tomto světě vůbec něco zbude. ...Tato témata jsou mi osobně velmi blízká a tak jsem se se svou středověkou spřízněnou duší ztotožnila natolik, že už sama nevím, jestli jsou ty básně její nebo moje. - Že se budou šestka, osmička a devítka jevit i čtenářům jako nejlepší si ale nemyslím. Je v nich až příliš mnoho bolesti a jsou tedy "ufňukané", což dnes opravdu není v kurzu. 


 

 

P O D   J A S N Ý M   N E B E M

 

Pod jasným nebem

uprostřed podzimu

krouží mé smutné myšlenky.

Se zlatem chryzantém

blíží se svátek

devátého dne

devátého měsíce.

Zkouším si nový šat

z jemného hedvábí,

po doušcích upíjím vlahého vína.

Poryvy větru,

přeprška deště,

svěží chlad.

 

Když žlutý soumrak

vkrádá se do dvora,

úzkost mě přepadá.

S hlavou střízlivou

znovu srdce steskem se svírá.

Jak jenom unést

dlouhou noc bez konce ?

Blednoucí luna chladně svítí

na prázdné lůžko.

Slyším pradleny natloukat prádlo,

tichý zpěv cikád

a vodní hodiny,

jež líně měří čas.

 

přebásnil Ferdinand Stočes

 

 

 

Vodní hodiny

 

Nad zlatem chryzantém dnes myšlenky mé krouží,

můj smutek s podzimem je hlubší než kdy dřív.

Už nejen zrcadlům své nové šaty toužím

s nadějí předkládat zas a zas na odiv.

 

Jen víno zbývá mi a vzpomínky a vítr,

déšť tluče do oken a ze tmy vane chlad,

smích pradlen v přízemí mě z polospánku vytrh

a dál jen cikády... Jak unést nesoulad

 

své věčné samoty a nekonečné touhy

smět s tebou sdílet čas, smět poslouchat tvůj hlas ?

Ve vodních hodinách se topí večer dlouhý

a luna v oblacích a marná touha v nás.

 

 

přebásnila Umbratica

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.