Kámen, nůžky, papír

Rhodesie

KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR 

 

 

Na chodníku ruka leží
a hrdě nám kyne.
Leží pod Jindřišskou věží,
je to trochu jiné...


Kolem létá bílé chmíří
a nad věží supi.
K Václaváku člověk míří 
v džínách a bez ruky.


Teď již na náměstí stojí,
do mobilu zírá.
Nevšimnul si ztráty svojí,
v rameni je díra.


Ruka ukazuje komu
prostředníček zdvihlý?
My bychom se gestu tomu
snad raději vyhli.


Z tohoto až srdce puká,
končetina pláče.
Nemá totiž, chudák ruka,
do hry spoluhráče.


KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...
KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...
KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.