O to víc...

Muamarek

https://muamarek.rajce.idnes.cz/Prosinec_se_k_jaru_vraci._leden_vroubi_snehulaci/1007103574

 Ireno, Blanko, Alice, Jitko, NetWoore, Čudlo, Black, Fialko, Štírko, Andělko, Safiáne, Per_zay, Kočkodane, Silene, Jiří (Nostalgiku),

 ale i lidé mimo Písmák: Katí, Martine, Dano, Petře, Vašku, Pepo, Jarko, Irenko, Tondo, Niky, Míro a mnozí další, všem Vám s předstihem přeji zejména zdraví. Abyste prožili vánoční svátky pokud možno v pohodě a klidu a aby to hlavní, co Vás v následujícím roce bude provázet, byla naděje. 

 Pro některé z Vás nebyl tento rok lehký. Někdo se vypořádává se zásadní ztrátou, jiný hledá, jak se s touto nelehkou dobou porvat a řeší existenční otázky, další zápolí s neduhy zdravotními a upíná se k jakkoli malému plamínku, který hřeje, ale nespálí.

 Nám všem přeji, ať to zvládneme. Hodně sil, moji milí...

 Marek


 

 

A není zamítavá…

 

 Náš svět se uzavřel – a léčba nezabírá

jen v lidském tápání přibylo bílých míst

Stísněným na patře, kde místo oken škvíra

strach pohled naklání

až přestalo se jíst

 

 Přejme si ptačí zpěv, jenž jaro rozechvívá

v němž bloky roztají, jež svíral pevný led

Těšme se na výjev, v němž příroda je živá

a klíčky potají se derou pro výhled

 

 Snad stéblo pověstné zde bude pro tonoucí

pro všechny pocestné, když hromy začnou tlouci

Snad stéblo každého, kdo tone, zachytává

 

 Najděme člověka, jenž v našem nitru sedí

a jehož obtéká otázka k odpovědi:

Když chce ji, najde ho – a není zamítavá

  

 

Čekáme na výdech…

 

 Obul se zvláštní chlad

zvečera do nábřeží

a z věží najednou se začal sypat sníh

Přejme si například

ať místo deky leží

láska, již zahlédnou zorničky vnímavých

 

 Z ulic se ztratil spěch

kdy každý stín svůj stíhá

a kde kdo pochopí, čeho být může míň

Čekáme na výdech, s nímž odpaří se tíha

jež s prachem pod stropy dusila mnohou skříň…

 

 

O to víc…

 

Nemusí zůstat kámen na kameni

s tím, že nás ještě bouře zachvátí

A že, co známe, zásadně se změní

Celý svět trpí silnou závratí

 

Koledy zpívám tiše do polštáře

v paměti lovím vůni jehličí

Možná v té chvíli připadám si staře

a jen se divím, že tma nekřičí

 

Nestýská se mi po konzumním shonu

po bohapustě sytém obžerství

Nahlédnout ale toužím za oponu

kde závan dětství mysl občerství

 

Snad je tu šance pochopit, co sdělí

příchodem na svět dítě v jesličkách

Buďme si blíže, ke svým srdcím bdělí

o to víc, když nás doba nehýčká…

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.