Potichu

MAJKL65

My po věčnost jsme již spali

my z lodi té jménem svět

na okamžik jsme však vstali

a plujeme stále vpřed.

 

Proudem týdnů řekou vteřin

v plachtách vítr jménem čas

sargasovým mořem z peří

úhořům žil napospas.

 

Není břehů kromě tebe

není písku kromě nás

zima šedí kreslí nebe

okna zasklil zimostráz.

 

A za nocí bílá brázda

podívej snad zůstává

a postel je námi prázdná

den potichu nastává.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.