Kandy

Květoň Zahájský

 

Cesta na Cejlon

1) Přílet

2) Negombo

3) Wilpattu Campsite

4) Sigiriya

5) Kandy


 

Druhé největší město Srí Lanky, Kandy, je téměř povinnou zastávkou při putování po ostrově. Uvítá vás smog a kouř výfukových plynů, troubení tuk tuků, hlahol prodejců a pach odpadků jako ve většině velkých srílanských měst. Jelikož je zde ale všechno, na co oko pohlédne, mimořádně posvátné, ohromně éterické, nevídaně duchovní a zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, veškeré ceny jsou pro turisty mnohonásobně vyšší než v jiných lokalitách.

Název Kandy pochází ze sinhálského výrazu „kande uda rata“, což v překladu znamená „město v horách“, a srílanští horáci jsou na to patřičně hrdí. Díky strategické poloze uprostřed kopců zarostlých džunglí a vládcově výslovnému zákazu stavět mosty a budovat cesty, staří Kanďané vcelku úspěšně vzdorovali uchvatitelům. Ohrožené město prostě zapálili a na nějakou dobu se stáhli do pralesa. Na této poněkud autodestruktivní nicméně účinné taktice si vylámali zuby Portugalci i Holanďané. Roku 1815 však kandyjští přišli na to, že jejich král Sri Vikrama Rajasinha není geniálním vojenským stratégem, ale obyčejným pyromanem, a vcelku bez protestů vydali město Britům.

Centrum Kandy tvoří umělé jezero Kiri Mahuda (Mléčné Moře), které pro tyranského vládce Sri Vikrama Rajasinha vybudoval jeho lid s láskou a radostí. Poddaní, kteří neprojevili dostatek budovatelského nadšení, byli totiž bez dlouhých řečí zabiti a nabodnuti na kůly před zraky svých spoluobčanů. Král doufal, že veřejná exekuce bude mít silné preventivní účinky vůči rebeliím, srovnatelné s metodou očkování. Na ostrůvku uprostřed jezera si pak poživačný krutovládce nechal postavit harém, který později přepjatě prudérní Britové přeměnili na muniční sklad. Holt – někdo preferuje krev a mlíko, někdo zase prach a broky. Ovšem ani z britské okupace nebylo obyvatelstvo dvakrát nadšeno a časem se k ní začalo stavět poněkud nepřátelsky.

Když už jsem nakousl to vylamování zubů, na břehu jezera, hned naproti klášteru Malwatta, leží nejvýznamnější buddhistický svatostánek Srí Lanky, Chrám Buddhova zubu (Dalada Maligawa), ve kterém je v souladu s očekáváním ukryta nevídaná vzácnost, Buddhův zub. Výraz nevídaná nevolím zbůhdarma, neboť předmět okázalého kultu je ukrytý v sedmeru zlatých schránek vložených do sebe po způsobu matrjošky a nikdy nebývá vystavován, k velkému zklamání devíti z deseti dentistů. Z Buddhových zubů zůstaly na světě pouze dva exempláře, což je žalostně málo, uvážíme-li, že kupříkladu předkožek Ježíše Krista se dochovalo nejméně sedm.

Zlí jazykové se dokonce nechávají slyšet, že zub je příliš velký na to, aby byl lidský, a je prý možné, že buddhisté uctívají zub buvolí. Před věřícími ovšem raději o této teorii nemluvte, bylo by to podobně fatální, jako v Terchové na návsi zařvat, že Juro Jánošík byl Maďar. Díky Buddhovu zubu má pro Sinhálce město Kandy stejný význam, jako Mekka pro muslimy, Jeruzalém pro křesťany nebo Poděbrady pro kardiaky. Chrám samotný vám popisovat nebudu, abych nezabíhal do nevýznamných podrobností; snad jen telegraficky uvedu, že je moc pěkný a určitě ho navštivte, až pojedete okolo.

Na předměstí Kandy se rozkládá jedna z nejproslulejších tropických botanických zahrad světa – Královská botanická zahrada Peradeniya. Dendrologové, fytologové, sadaři, floristé, vegetariáni a milovníci rostlin obecně si zde určitě přijdou na své, a jak jsem se osobně přesvědčil, i mnohý herpetolog zaplesá. Rozhodně se tu častěji potkáte s hadem než s odpadkovým košem. Zdejší rozsáhlé sbírky jsou zaměřené na rostliny všech kontinentů, snad jen s výjimkou Antarktidy, a dáme-li si tu práci, napočítáme čtyři tisíce různých druhů. Návštěvníka nadchne orchidejový skleník, omámí zahrádka tropického koření, ohromí rozsáhlá výsadba bambusů, obšťastní sbírka všemožných cykasů, uchvátí kolekce rozmanitých palem, oslní mohutné damaroně a zcela fascinuje alej obrovských amerických palem Roystonea regia. Příznivce sexu a erotiky jistě zaujme, že seychelská endemická palma Lodoicea Sechellarum se zde, jako na jednom z mála míst na světě mimo domovinu, rozmnožuje. Díky poměrně dlouhé nepřerušené existenci arboreta dosahují mnohé dřeviny skutečně impozantních rozměrů, které potěší i takového přírodovědného nevzdělance a ignoranta botaniky jako jsem já svojí schopností vrhat stín.

Vžil se již na konci 19. století zvyk, že zvláště významní návštěvníci v arboretu zasadí „svůj“ strom. Najdeme tu strom rakouskouherského císaře Františka Josefa, který zahradu navštívil v roce 1893, ruského cara Alexandra III, anglické královny Alžběty, maršála Tita, indické premiérky Indiry Gándhíové i prvního kosmonauta Jurije Gagarina. Československý federativní strom, zasazený Viliamem Širokým v roce 1958, bohužel z neznámých důvodů uhynul 31. prosince 1992.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.