Stáří jsem tvé, pusť mne dál........

Evženie Brambůrková

Babička stála u okna.

Na tom by nebylo nic divného. Až na to, že je půlnoc a ona ze své postele nedokázala vstát již dva dny.

Bez pomoci se neposadí,  nenapije ............

,,Jdi si lehnout, holčičko. Přinesu ti jablíčko a sednu si chvilku u tebe." Ta představa mne vyděsila. Když dokázala dojít sedm metrů k oknu, mohla by mne přepadnout ve spánku hned za rohem.

,,Jen lež, budeme spát obě, je moc hodin," snažím se laskavě podsunout svou variatu pro trávení noci.

,,Vyndáme dvě kuřata a upečeme je, aby měly kočky co žrát," nabídne další námět.

,,Možná by stačilo jedno."

,,A ti milí lidé, co tu byli včera, to jsou ti, co tu byli s dětmi loni na dovolené," protřepe další podivnou myšlenku.

,,Ne, to byli jiní." 

,,Budu potřebovat kýbl, Červená Karkulko. To abych si měla kam dát věci na cestu."

Sanitka venku bliká chladnými světly a babička jede vstříc novým dobrodružstvím.

Určitě se vrátí, ale nikdy už to nebude ta samá babička.

Jak stárneme, tak se z nás každý den kousek ztrácí.

A pak se ztratíme i my.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.