Anglické sonety
Perspektiva
Kůň pod rytířem na zadních se vzpíná,
má pavučinu mezi kopyty...
Proč neodhodíš to své kopí, ty,
jejž potřísnil trus holubí a špína,
co od lidských úst na brnění stříká
před kostelem už celá staletí?
Což holubi - ti zase odletí,
spíš trápí tě to, co kdo dole říká,
když hladí něžně po šupinách draka.
Plaz časem získal majestátní lesk,
do tvého kopí občas vrazí blesk,
ať zpívá skřivan nebo havran kráká.
Těm dole často imponují draci
a Svatý Jiří v oblacích se ztrácí.
V davu
Zas v ranní špičce myslím na Homéra,
když sama v davu visím na tyči
a kdosi vpředu spílá řidiči...
Jak plebejská je tahle všivá éra,
v níž mravenci se ranní mlhou valí
a nádivkou se stanou v tramvajích
a na ostrůvcích vztekle mávají
ti, kteří zbyli! - V dálce domávali,
dál Achájové postupují k Tróje,
snad po sté - ještě neví o koni,
než Odysseus od bran odkloní
ty jejich sršní rozlícené roje
do ticha lsti, jež za skalou se skrývá.
Buď Odysseem do mysli si vrývám.