Kopí a ranní špička

elína m.

Anglické sonety


 

 

Perspektiva

 

Kůň pod rytířem na zadních se vzpíná,

má pavučinu mezi kopyty...

Proč neodhodíš to své kopí, ty,

jejž potřísnil trus holubí a špína,

co od lidských úst na brnění stříká

před kostelem už celá staletí?

Což holubi - ti zase odletí,

spíš trápí tě to, co kdo dole říká,

když hladí něžně po šupinách draka.

Plaz časem získal majestátní lesk,

do tvého kopí občas vrazí blesk,

ať zpívá skřivan nebo havran kráká.

               Těm dole často imponují draci

               a Svatý Jiří v oblacích se ztrácí.

 

 

 

V davu

 

Zas v ranní špičce myslím na Homéra,

když sama v davu visím na tyči

a kdosi vpředu spílá řidiči...

Jak plebejská je tahle všivá éra,

v níž mravenci se ranní mlhou valí

a nádivkou se stanou v tramvajích

a na ostrůvcích vztekle mávají

ti, kteří zbyli! - V dálce domávali,

dál Achájové postupují k Tróje,

snad po sté - ještě neví o koni,

než Odysseus od bran odkloní

ty jejich sršní rozlícené roje

               do ticha lsti, jež za skalou se skrývá.

               Buď Odysseem do mysli si vrývám.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.