Slzy štěstí, duhové

Aramgad

Vločka vločku stíhá,
padá nový den,
mé oko se na to dívá,
v hlavě tvoří se sen.

Ledové květy barvami hýří
duhovou krásou stříbrnou,
ptáci své trylky míří
na královnu ledovou.
A ona vznešeně sedí,
žezlo své v ruce třímá
a s úžasem hledí
na krásu co zpívá.
Trylky se objímají,
víří a klokotají
s vločkami bílými,
jenž tvoří sněžný rej,
i ony barvou září
ne stříbrnou jen.

A oči paní ledové
tají v slzy štěstí, duhové.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.