* * * ** * * *

Trivius

Bylo mi šest. V předvečer vánoc mě mamka poslala s cukrovím k sousedům. Vyšel jsem do liduprázdné ulice. Bezvětří. Líný kouř nad komíny domů. Čerstvě napadaný sníh. Oranžové světlo lamp. A ticho. Božské ticho.

Pak to přišlo. Pomalu a nenápadně. Drobounké jehličky sněhu. Nejmenší stavební dílky vloček. Snášely se. Zaplnily prostor všude kolem mě. A každá dopadla. A cinkla.

Slyšel jsem sněžit. A prvně si uvědomil, že jsem. Jsem. JSEM.


Kdysi
   .
Slyšel
.
JSEM
        .
Do
    .
Ticha
  .
Sněžit


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.