A pak prší

Augustin_Šípek

.

.

Žhavou jehlou slunce píše,

verše, tvary, do krajiny.

Reznou kříže, dávné viny.

Všichni mrtví spí tak tiše.

 

A pak padá do studánky,

voda kdysi odnesená.

Pane, prosím, čí je vina,

že nám pukly staré džbánky?

 

A pak prší na hladinu,

odraz nebe rozmlží se.

Pane, nevím. A pak ví se,

že snad patřím Hospodinu.

 

Žhavou jehlou slunce všije

reliéfy do krajiny.

Plyne den a s ním jdou stíny.

A nám živým srdce bije.

.

.

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.