Park

krabicák

Na dece, co šustí alobalem,

mi do vlasů vplétáš alkalické vzorce

 

"Koukni jak se krásně vlní"

říkáš a pozoruješ, jak se ty písmenka vpijí do mých spirál

 

Jsem milimetry od štěstí.

 

Nevadí ti, že mám na jazyku víno za tři pětky že supáče

V kelímku z kina se ti třpytí nebe, viď.

 

"My tady neříkáme viď, ale že," 

dodáš za to ještě posměšný "praháku"

 Mám ti ten posměšek slíbat úst. 

Ale tvůj jazyk chutná jako víno za tři pětky. 

Vlasy mám plný alkalickejch vzorců a kroutí se tak,

že nenajdou cestu domů.

 

Jsem milimetry od štěstí. 

Nevadí ti moje celulitida.

Ani špatně oholený nohy,

viď.

 

Jsem milimetry od štěstí. 

Stačilo by jenom přestat říkat viď.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.