Dětem

jsemtady

Na zámku prý kdysi žila
princeznička Růžomila,
že vyrostla do tenka,
říkali jí Růženka.
 
Jen kalhoty nosit chtěla,
klukům vždycky záviděla,
nežli v parku v noblese,
toulala se po lese.
 
Houby, ptáci, borovice ...
kamarádů našla více:
trpaslíků bylo šest,
velikostí jako pěst.
 
Jednou ovšem, donucena,
oděla se jako žena,
do pentlí a kanýrů,
všechno měla na míru.
 
Než však ozdob užila si,
nevědoma svojí krásy,
změnila se, to mi věř,
v puntíkatých růží keř.
 
Zámek zmizel, pusto kolem,
když tu kdosi horem dolem
houštím zdatně dere se -
snad princ chodí po lese?
 
Jak uviděl divnou růži,
přivonět chtěl, tu však kůži
propíchnul mu drzý trn -
princ upadl v těžký sen.
 
Ještě že jsou kamarádi -
trpaslíci z lesa pádí,
trny z růže trhají,
prince v nose lechtají.
 
Kýchnutí to mocné bylo
prince plně probudilo,
napodruhé přivoněl,
místo růže dívku zřel.
 
To vám bylo pozdvižení,
žádná velká svatba není,
zámek také prodali
a odešli do dáli.
 
Pohádky teď vyprávějí
dětem, co se rády smějí.
Copak je to popadlo?
Hrají přece divadlo!
 

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.